středa 23. listopadu 2016

Pedofilovo pozdní procitnutí

Samozřejmě netvrdím, že pedofilie není špatná. Můžete si ji sebeurputněji omlouvat jako nemoc, za níž jedinec nemůže, u mě ale nepochodíte. Ne. Konec. Tečka. A šmitec. Ale jak by mohlo být něco špatného na knížkách? A, inu, když je nějaká náhodou psaná o pedofilii? Bezdebatně je to nejrozumnější způsob, jak se na ni z jistého úhlu pohledu podívat. A není prostě super výhra, když je ona kniha, byť pro někoho odpudivá už jen svým tématem, ke všemu neuvěřitelně jemná a napsaná s laskavým citem? Že se vám to zdá jako docela laciný oxymóron? No tak to jste tedy, hádám, ještě nečetli Lolitu.


středa 16. listopadu 2016

Záhady a zranění, kterým neutečete

Nemůžu říct, že já osobně bych dvakrát rozuměla úrazům. Zlomeninu jsem za svůj prozatímní život na vlastní kůži (vlastně kost) neokusila ani jednou, auta mě nemají tendenci srážet, okenní tabule na mě nevysypávají svůj rozbitý obsah a zatím jsem náš dům ani nevytopila, ani nezapálila, ergo nikdo při tom nepřišel k úhoně (a doufejme, že to zatím bude pořád přetrvávat). Kosti se nelámou, modřiny nebují, kůže se netrhá… Cara a její rodina takové štěstí ovšem nemají. U nich se to děje každý rok, bez výjimky. O jednom podzimním měsíci je štěstí samovolně odhozeno stranou a před Caru a její nejbližší jsou bez ustání předhazovány překážky, s nimiž obvykle ani nedostanou příležitost bojovat, a už je zasáhnou. Nastupují záhadná zranění a tragédie, jejichž počátek je nevystopovatelný, a jediné, co se ví, je, že tu je. A vždycky bude – The Accident Season, smolná sezóna.


sobota 30. července 2016

Tisíce planoucích kábulských sluncí

S lidskou netečností je to složité, jelikož byť je hojně důsledkem kruté bezcitnosti, nemusí se opírat jen o ni a mnohdy vychází i z nevědomosti. Omlouvá nás to? Je díky této skutečnosti naše provinění umírněnější? A máme proto povolení cítit se lépe? Neboť jak na nás může být svalována vina nejrůznějších neštěstí, když jsme se o nich nedozvěděli? Či v případném vědění neobjevili jejich hloubky, což z nás může stále dělat nevědomé? A nestačilo by později připadné procitnutí, ukázka zájmu a přesvědčení, že i přes vzdálenost a neznámost nám krutost není lhostejná, doprovázené tolika možnými, i sebedrobnějšími akty, jejichž naplnění je konkrétní jedinec schopen?

Jelikož podle mě se i tohle cení. Když se dozvíme o nějakém problému, ne každý má možnost a prostředky vypomoct. Ne každý má konexe, s nimiž by něco zmohl. Vlastně nejen ne každý, ale téměř většina z nás, obyčejných lidí. Ale když už se o něčem zlém dozvíme, dokážeme projevit empatii. Soudržnost. Cit. A navíc, lehce provinile, neskonalý vděk za to, že nám bylo umožněno žít přesně ten život, který žijeme. Naše všední problémy se pak zdají tak titěrné! Ale především v nás tluče nesmírná touha jít a hned pomoct, zamezit příkořím. Jako právě po přečtení této nevyslovitelně nádherné knihy, kdy toužíte prostě nemyslet a hned se vydat na pomoc afgánským ženám. Utlačovaným. Necenným. A přesto ve všech ohledech stejně cítícím jako jsme my.


sobota 2. července 2016

Lze startup za pakatel rozjet se Startupem za pakatel?

Mikrobyznys je zkrátka a jednoduše hotový sen. Kdo by taky nechtěl pracovat na volné noze, nejlépe z domu, kde by své produkty prodával z hrnkem kafe u pusy a posměšným přemítáním v hlavě nad tím, jak je zrovna někdo, kdokoliv, v jakékoliv práci, děšen nátlakem šéfa? No dobře, to je zase moc škodolibé. Pointa se ovšem neztrácí. Je totiž rozjíždění vlastního podnikání tak jednoduché, jak by se mohlo z letmého popisu knihy od Chrise Guillebeaua, nesoucí název Startup za pakatel, zdát? A jsou vůbec jeho ideje v naší společnosti uskutečnitelné? Důraz na slově "naší" je v tomto kontextu totiž velice důležitý.

Skrze knihu nás Chris seznamuje se svými tipy a radami na spuštění vlastního startupu. Neustále nás ujišťuje, že to není pouze konvenční práce, která by nás musela živit. Není to jen konvenční práce, která by nám a naší rodině měla obstarávat obživu a radosti. Chris totiž sám přišel na to, jak spojit své záliby a schopnosti v jedno - nebo se přinejmenším pokusit vyhledat jejich průnik a využít ten - a myslí si, že když to tak jednoduše šlo u něj, proč se o svoje zkušenosti nepodělit s ostatními a nepomoct jim tak k lepšímu žití? No kouzelné, co říkáte?