sobota 30. července 2016

Tisíce planoucích kábulských sluncí

S lidskou netečností je to složité, jelikož byť je hojně důsledkem kruté bezcitnosti, nemusí se opírat jen o ni a mnohdy vychází i z nevědomosti. Omlouvá nás to? Je díky této skutečnosti naše provinění umírněnější? A máme proto povolení cítit se lépe? Neboť jak na nás může být svalována vina nejrůznějších neštěstí, když jsme se o nich nedozvěděli? Či v případném vědění neobjevili jejich hloubky, což z nás může stále dělat nevědomé? A nestačilo by později připadné procitnutí, ukázka zájmu a přesvědčení, že i přes vzdálenost a neznámost nám krutost není lhostejná, doprovázené tolika možnými, i sebedrobnějšími akty, jejichž naplnění je konkrétní jedinec schopen?

Jelikož podle mě se i tohle cení. Když se dozvíme o nějakém problému, ne každý má možnost a prostředky vypomoct. Ne každý má konexe, s nimiž by něco zmohl. Vlastně nejen ne každý, ale téměř většina z nás, obyčejných lidí. Ale když už se o něčem zlém dozvíme, dokážeme projevit empatii. Soudržnost. Cit. A navíc, lehce provinile, neskonalý vděk za to, že nám bylo umožněno žít přesně ten život, který žijeme. Naše všední problémy se pak zdají tak titěrné! Ale především v nás tluče nesmírná touha jít a hned pomoct, zamezit příkořím. Jako právě po přečtení této nevyslovitelně nádherné knihy, kdy toužíte prostě nemyslet a hned se vydat na pomoc afgánským ženám. Utlačovaným. Necenným. A přesto ve všech ohledech stejně cítícím jako jsme my.


sobota 2. července 2016

Lze startup za pakatel rozjet se Startupem za pakatel?

Mikrobyznys je zkrátka a jednoduše hotový sen. Kdo by taky nechtěl pracovat na volné noze, nejlépe z domu, kde by své produkty prodával z hrnkem kafe u pusy a posměšným přemítáním v hlavě nad tím, jak je zrovna někdo, kdokoliv, v jakékoliv práci, děšen nátlakem šéfa? No dobře, to je zase moc škodolibé. Pointa se ovšem neztrácí. Je totiž rozjíždění vlastního podnikání tak jednoduché, jak by se mohlo z letmého popisu knihy od Chrise Guillebeaua, nesoucí název Startup za pakatel, zdát? A jsou vůbec jeho ideje v naší společnosti uskutečnitelné? Důraz na slově "naší" je v tomto kontextu totiž velice důležitý.

Skrze knihu nás Chris seznamuje se svými tipy a radami na spuštění vlastního startupu. Neustále nás ujišťuje, že to není pouze konvenční práce, která by nás musela živit. Není to jen konvenční práce, která by nám a naší rodině měla obstarávat obživu a radosti. Chris totiž sám přišel na to, jak spojit své záliby a schopnosti v jedno - nebo se přinejmenším pokusit vyhledat jejich průnik a využít ten - a myslí si, že když to tak jednoduše šlo u něj, proč se o svoje zkušenosti nepodělit s ostatními a nepomoct jim tak k lepšímu žití? No kouzelné, co říkáte?