neděle 19. února 2017

Nikdy se nevzdejte sami sebe

Stát si za svým je rozhodně fajn. Určitě je to mnohem přijatelnější, než jako tupá ovce přijímat názory ostatních, když se nad nimi pomalu ani nezamyslíte. Ale bojovat za ně stůj co stůj? To vždycky taky není nejlepší řešení. Obzvlášť, když i vy sami víte, že rozhodně existují lepší možnosti. Člověku to ovšem někdy prostě nedá a i přes vidinu namlácení si na držku svůj postoj nezmění, jelikož by tak přiznal pravdu druhého. A nebudeme si nic nalhávat, přijmout vlastní porážku není lehké pro každého. Ale když bojujete za sebe. Nevzdáváte se svých snů. Držíte se svých návyků. A věříte, že jednou to dokážete, že uspějete. To je prostě super, nemyslíte? A ačkoliv podobným postojem může člověk iritovat každého ve svém okolí, stejně to lidé dělají. A nejinak jsou na tom hrdinové z povídkového souboru Krása mnou pohrdá.


Hlavním zástupcem tohoto postoje je protagonista povídky Krása mnou pohrdá, podle níž se jmenuje celý komplet. V den svých 34. narozenin se rozhodne, že skoncuje se svou celoživotní obezitou, na nic nečeká a hned se pustí do hubnutí. Po celou dobu se těší z vyhlídky, co vše si bude moct dovolit a ještě více je pak unesen z toho, když se začnou dostavovat pozitivní výsledky. Svou touhou a konáním není vůbec těžké si ho oblíbit a fandit mu v jeho snažení, bezdebatně se jedná o nejvýraznější povídku z celé knihy. „Víra v sama sebe“ se ale může projevovat i jinak, což nám ukáže hrdinka povídky Počasí a život. Jako malá si kvůli knihám vysnila představu o své jedinečnosti a důležitosti a tento postoj u ní přetrvává až do dospělosti. Stane se tak zástupkyní hrdinů, s nimiž moc sympatií sdílet rozhodně nebudeme.

Autorkou knihy je Jihokorejka, která nám ve svém díle nabízí dohromady 6 povídek, všechny podobně krátkého rozsahu. Velice zajímavé a obohacující z nich, v nichž se odráží autorčina vysoká inteligence, ovšem střídají ty, které mají možná tak dobrý námět, jsou ale podány dost nevýrazně a jejich potenciál je tak zbytečně ztracen. Takovou konkrétní je třeba povídka Modrá hvězda Jurije Gagarina, po jejímž přečtení budete schopni možná tak chabě zhodnotit děj, ale po jejím smyslu budete jen tupě bádat, a i tak závěrem bezvýsledně. Protikladem k tomu je hned úvodní povídka Chvála pochybnosti, která má sice velice prostý děj, zaujme ale stylem, kterým je podána, navíc i samotné domyšlení závěru nechala autorka na čtenáři, čehož se mimochodem nedopustila jen v této jediné.


Nedá se říct, že by povídky měly jakékoliv výraznější pojítko - charakterní rys postav o touze nevzdat se sám sebe je spíše náhodný - což ovšem není nic špatného, jelikož to znamená, že když povídky nic hlubšího nepojí, každý čtenář si může nalézt nějakou, v níž najde zalíbení. Ani v případě, kdy vám nesedne hlavní hrdina, ovšem čtením nijak nezchudnete a po přečtení každého z textů, byť by pro vás obsahem ani nápadem nikterak přínosným nebyl, budete obdivovat minimálně to, jak chytrou autorku to čtete, jelikož projev její inteligence je skutečně všudypřítomný. Je proto vysoká šance, že alespoň část její tvorby by vás mohla hluboce zaujmout a byla by vážně škoda nechat si ujít příležitost poznat skrze psané slovo někoho takového. Nebo víte co? Klidně to udělejte. Až se k ní později dostanete a zalíbí se vám, aspoň budu moci pronést: „Já vám to říkala…“

Un Huikjongová – Krása mnou pohrdá

z korejského originálu Arumdaumi narul mjolsihanda přeložila Petra Ben Ari,
vydalo Argo v roce 2016, 204 stran, pevná vazba
- zjistit si své o tvrzení „nesuď knihu dle obalu“ můžete díky Martinusu

0 komentářů:

Okomentovat